My Cold Cold Hands

Pamatujete se na svou oblíbenou hračku, když jste byli děcka? Já jsem měl vzduchovku. Pamatuju si, jak mi bylo líto, když jsem ji ještě neměl a nemohl si tím pádem trénovat střelbu. Modlil jsem se, abych ji dostal a mohl s ní zažívat všelijaká dobrodružství. Když už jsem se skoro vzdal naděje, našel jsem vzduchovku pod vánočním stromečkem. Roky čekání skončily.

Byl jsem dobrý střelec a ve vzdálenosti 15 metrů se přede mnou nemohla žádná plechovka cítit bezpečně. Jakmile jsem rozstřílel všechny plechovky, uvědomil jsem si, že k tomuto účelu jsou ideální umělohmotní vojáčci. Pěkně jsem si je vždycky seřadil vedle sebe, abych je mohl sestřelovat. Brzy už jsem dokupoval broky a začínal chápat, proč budu si jednou muset sehnat nějaké zaměstnání. Tahle zábava nebyla levná.

Asi rok nato jsme jeli na návštěvu ke strýci a tetě, kteří bydleli na venkově. Říkal jsem si, že to bude ideální místo na nácvik střelby. Máma byla ale rezolutně proti. Tvrdila, že je nebezpečné vozit pušku sebou v autě. Můj dotaz jak ji teda dostali domů mému snažení vůbec nepomohl. I když jsem tvrdil, že puška není nabitá, máma si stála za svým a neustoupila. Co se otce týče, ten byl podle všeho rád, že jej do debaty nezatahujeme.

Ten samý den máma věšela prádlo na uschnutí v naší předsíni. Ještě jednou jsem jí zopakoval, že puška je prázdná a když se ke mně otočila zády, dodal jsem „Dokážu ti to.“ Natáhl jsem kohoutek a stiskl spoušť. Když ze vzduchovky vystřelíte naprázdno, ozve se takový zvláštní zvuk. Ten se teď neozval. Ozval se úplně jiný zvuk. Zlomek vteřiny jsem měl pocit, že mám zpomalené vidění. Sledoval jsem jak brok vylétá z hlavně a putuje vzduchem přímo na mámu.

Uhodli jste. Střelil jsem vlastní mámu do zadku. Od té chvíle se všechno odehrávalo zpomaleně. Věděl jsem, že to muselo bolet, ale máma nedala nic najevo, nebo jsem minimálně neslyšel, že by zakřičela. Pomalu se ke mně otočila. Ze tváře mi vyprchala všechna krev. Dodneška nevím, co mně vlastně řekla. Nemusela říct ani slovo, její výraz byl dost výmluvný. Sděloval mi, ať tu pušku dám do skříně a že se dovím, až ji budu moct zase vyndat. Bylo jasné, že k tomu hned tak nedojde.

0 comments on “My Cold Cold HandsAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *