Track & Field in Kentucky

Minulý víkend byl docela hektický. Zároveň to ale byl jeden z nejzábavnějších víkendů co jsem kdy zažila. Nejlepší na něm bylo, že jsem nemusela pracovat celý víkend jako obvykle. To se už nějakou dobu nestalo. Druhá nejlepší věc byla, že jsem se vrátila do Kentucky. S Mikem jsme se tam jeli podívat jak jeden kamarád soutěží v atletice, ale to nebylo všechno.

Jelikož tam studuje pár mých kamarádů a příbuzných, byla jsem nadšená, protože jsem věděla, že se s nimi brzy zase uvidím. Měli jsme v plánu pobýt v sobotu večer s naší rodinou a bylo jasné, že neděle bude skvělá, protože rodiče se nám chystali připravit velkou snídani, což je vždycky vrchol celé takové návštěvy. V pátek jsem si vzala volno v práci, abychom s Mikem mohli vyrazit na cestu včas.

Náš kamarád Tommy je desetibojař, což znamená, že soutěží v deseti disciplínách. Začínají vždycky den dopředu, aby skončili zároveň s ostatními sporty. Já jsem sice do sportu blázen, ale desetiboji jsem nikdy nepropadla. Táta mi vyprávěl jak kdysi býval nejlepším koulařem, ale to je tak zhruba všechno co o tom vím.

Jelikož šlo o můj druhý atletický mítink v životě, měla jsem přirozeně spousty dotazů. Ze všeho jsem byla unešená a výkony sportovců na mě udělaly ohromný dojem. Aby ne, vždyť jsem sledovala jedny z nejlepších atletů v zemi a potenciální olympioniky.

Když jsme tam v neděli dorazili, byl už mítink v plném proudu. Asi tři hodiny jsme měli možnost sledovat desetibojaře jak skáčou o tyči. Nejdřív když mi řekli, že to potrvá tři hodiny, tak jsem si říkala „No to snad ne, vždyť já taktak vydržím sedět tři hodiny v kuse ve škole.“ Ale nakonec mi to vůbec nepřipadlo tak dlouhé, měla jsem dokonce dojem, že to trvá jenom pár minut. Tak hrozně zajímavé je sledovat skok o tyči. Rozhodně to byla zkušenost, kterou by mi nevadilo jednou zopakovat.

Při pobytu v Lexingtonu jsme se setkali s jednou s mých nejlepších kamarádek Amy, která je shodou okolností také moje sestřenice. V pátek večer nás nechala přespat u sebe doma a zašli jsme si posedět do baru jménem Penguin. Měli tam dva úžasné klavíristy, kteří zahráli cokoli o co jste je požádali. Byl to úžasný večer a díky němu jsem si uvědomila jak moc mi tohle město chybí.

0 comments on “Track & Field in KentuckyAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *