Second Chances

Moji rodiče vedli restauraci a věčně nebyli doma, takže jsem o víkendech tajně obrážela večírky. Výsledkem bylo, že jsem si jednou zkusně dala svou první dávku pervitinu. Drogy mě zajímaly, takže mě k tomu nikdo nemusel nutit. Dala jsem si první lajnu a už jsem v tom jela. Následně jsem pak začala brát drogy i ve škole a vzápětí jsem se na školu vykašlala úplně. Bylo mi 17, nikdo si se mnou nevěděl rady a uprostřed toho všeho jsem zjistila, že čekám dítě, svého syna.

Jednoho dne mě napadlo, jak hrozné by pro mě bylo vědět, že se nedožiju toho jak vyroste. V tu chvíli jsem si uvědomila, že musím svůj život od základů změnit a že už nesmím dál ztrácet čas. Čím dřív s drogama praštím, tím víc času mi zbude na to, abych byla dobrou matkou. Našla jsem si psychiatrickou léčebnu, tam mi navrhli rozumný plán a já jsem řekla, že do toho jdu. Nakonec mi to úplně změnilo život.

K léčení jsem přistupovala zodpovědně a občas jsem chodila i na pět sezení denně. Úplně mi stačilo cokoli co mi pomohlo přestát den bez drog. Začala jsem taky chodit do kurzu, kde mě naučili základním životním dovednostem. Devět měsíců jsem žila v léčebně a chodila do hodin, kde se učilo hospodaření s penězi a výchova dětí. Představa samostatného života mě nejdřív vůbec nelezla do hlavy. Děsila jsem se i toho dávat si vůbec nějaké cíle. Nesnášela jsem domácí práce i večerku, ale pak jsem si na ně začala zvykat. To že jsem se musela řídit nějakými pravidly za to, že jsem získala šanci na nový život, rozhodně stálo.

Jednou týdně se teď setkávám se svou sociální pracovnicí, přičemž si stanovíme nové cíle a zhodnotíme plnění těch dosavadních. Snaží se mě vést k tomu, abych si víc věřila. Teď už tolik neřeším kdejakou blbost a neúspěchy mě nesráží, nebo minimálně ne tolik jako dřív. Vždycky když platím účty tak jsem vděčná za to, že tu vůbec ještě jsem. Mám štěstí, že se mi dostalo druhé šance. Ne každý to štěstí má. Když se podívám na svého syna, jsem pyšná na pokrok, kterého jsme dosáhli. Ať se v budoucnu stane cokoli, může se na mě spolehnout. Tohle jsem mu dřív slíbit nemohla. Po dlouhé době se ze mě konečně stal člověk, který mu může poskytnout nějaké zázemí.

V současné době často přednáším na různých akcích. Když jsou mezi posluchači mladí lidé, nikdy neopomenu zmínit jak úžasný pocit člověk z drog nejdřív má. Pak jim objasním jak do toho člověk spadne a jak těžký boj se závislostí je. Někteří z nich jenom kroutí hlavou a usmívají se. Jsou přesvědčeni, že jim se to stát nemůže a já jim úplně rozumím. Taky jsem si to myslela, až do chvíle, kdy jsem si uvědomila že jsem na dně.

2 comments on “Second ChancesAdd yours →

  1. I just keep wondering why there is not a single comment on these wonderfully made stories? Any clues? Nobody is willing to discuss them???Come on guys!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *