Leaving the Nest

Zítra začíná zbrusu nový týden. Nebo už dnes? Tohle píšu hodně po půlnoci. Probrala jsem všechno s tátou a zítra nastupuju u něho v práci jako holka pro všechno. I když to asi nebude tak přínosné jako kdybych to zkusila sama (což taky přicházelo v úvahu), určitě se něčemu přiučím. Nevím teda jak dlouho táta čeká, že tam budu pracovat. Strávím tímhle způsobem celé prázdniny? No doufám, že ne.

Nabírá se teď ve spoustě různých firem, ale žádná z nich evidentně nemá zájem, abych u nich pracovala. Včera jsem zašla do pár fast-foodů a myslela jsem, že mi na místě budou nabízet práci. Ale všude kam jsem šla jsem se dověděla, že jsem moc mladá (i přes ty podpatky co jsem si dala abych vypadala vyšší). Když se mě zeptali kolik mi je let, musela jsem s pravdou ven a tím to obvykle skončilo. Někteří vedoucí mě dokonce odmítli aniž by se mě vůbec zeptali na věk. Všichni byli sice zdvořilí, ale stejně jsem se cítila jako hlupák.

Poté co jsem nad tím hodně popřemýšlela jsem si řekla, že to nakonec asi přece jenom nejdřív zkusím u taťky. Budu moct odcházet kdykoli budu potřebovat a taky se tam nepředřu. A pokud zjistím, že je toho na mě moc nebo že nestíhám, tak budu moct zajít za tátou a probrat to s ním. Taky si během týdne budu kdykoli moct vzít na jeden den volno (i když to samozřejmě budu muset naddělat).

Ale i pokud to dopadne tak, že budu dělat u táty, stejně je první nástup do práce docela děsivá zkušenost. Jsem z toho nervózní, přestože si pořád říkám, že všecko je někdy poprvé. Takhle se uklidňuju pokaždé, když se pouštím do něčeho nového – tím, že si připomínám, že nemá smysl odkládat něco, k čemu stejně dřív nebo později dojde. Škoda, že to tentokrát moc nezabírá.

Mimochodem, zatím se mi ani nepodařilo setkat se všemi svými kamarády. Tento týden jedou všichni domů a slíbili jsme si, že se řádně rozloučíme. Měla jsem v plánu každému z nich zavolat, především pak těm, se kterými se jen těžko budu setkávat osobně, ale vždycky na to z nějakého důvodu zapomenu. Než si vzpomenu bývá už na zavolání moc pozdě. Snad se mi to podaří někdy brzo. Jelikož zítra nastupuju v normálním osmihodinovém zaměstnání, vypadá to, že co nestihnu budu moct dohánět jedině o víkendech.

0 comments on “Leaving the NestAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *