Mea Culpa

Dnes večer jsem sama sobě nastavila nemilosrdné zrcadlo a uvědomila si, že jsem se poslední dobou ke všem lidem kolem sebe chovala jako naprostá kráva. Náhle se mi podařilo podívat se na sebe zvenčí a nebyl to moc hezký pohled. Mám hrozný pocit z toho jak příšerně jsem se ke všem chovala. Nejenom že jsem si furt na všechno stěžovala a chovala se jako úplný debil a pitomec, ale na všechny lidi co znám jsem byla hrozně zlá. Neměla jsem žádnou trpělivost, ztratila jsem veškeré sebevědomí a všechno jsem to zakrývala tím, že jsem byla uštěpačná a vyjížděla na lidi co mě mají rádi. Nervy mám na pochodu, každá blbost mě úplně vykolejí a vybuchuju při sebemenší příležitosti.

Včerejší večer jsem zahájila na večírku se všemi svými kamarády. Byla jsem ale utahaná z toho, že jsem celý den strávila v práci, jejich vykládání mě nebavilo a to jak se všichni pořád překřikovali mě za chvilku začalo štvát. Po cestě domů jsem se zamyslela nad několika posledními měsíci, tím jak jsem se v jejich průběhu chovala a kolik se toho v mém životě změnilo, převážně k horšímu. Uvědomila jsem si, že už nesnesu ty ubožáky s kterýma jsem v práci ani ty jejich strašné kecy.

Na druhé straně, copak nemám právo na tenhle názor? Mám snad zakázáno sdělovat ostatním jak se cítím? Bylo by lepší, kdybych to v sobě dusila? Lidi mi pořád říkají, že nevadí když občas bouchnu, prý je to lidské. Ale podle mě to teda v pořádku není. Já jsem totiž s přáteli ráda. Strašně ráda chodím ven a něco dělám a prostě se ráda bavím. Jak se ale můžu bavit, pokud si permanentně na něco stěžuju?

Přesně to se ze mě stalo, permanentní kverulant. Teď nejvíc ze všeho potřebuju na chvíli oddech, abych se zklidnila, utřídila si myšlenky a začala napravovat škody. Akorát nevím do jaké míry je to za těchto podmínek vůbec možné. Jak odčiním všechnu tu hrůzu, kterou jsem stihla natropit?

Teď jen doufám, že šéf přijde zítra do práce, abychom to spolu mohli probrat a abych se mohla omluvit osobně. Včera večer jsem mu po návratu domů napsala email, protože jsem to ze sebe potřebovala hned dostat.

Teď jsem rozhodnutá vrátit se na cestu, která vede k mému zlepšení a celkové spokojenosti. Je mi jedno jak dlouho to bude trvat a kolik se budu muset obětovat. Pořád si musím připomínat, že tentokrát si nemůžu dovolit udělat kiks. Pak bych už asi další šanci nedostala.

0 comments on “Mea CulpaAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *