Never Any Good

Na svůj první den na střední škole si pamatuju. Byla jsem vyděšená a zmatená, chodila jsem tam a zpátky a nemohla najít svou učebnu. Chtělo se mi z toho plakat. Tím samým si první den školy asi prochází spousta žáků. Zpočátku bylo těžké držet krok se zbytkem třídy i s učiteli, hlavně v matice. Vždycky jsem tam usínala, protože to byla nuda a vůbec mě to nebavilo. Jindy jsem zase na všechno kašlala. Pořád jsem sama sebe shazovala a byla jsem přesvědčená, že to nezvládnu. Takovéhle myšlenky mi v té době vířily v hlavě.

Vždycky když jsem dostala nějaký úkol, u kterého se ukázalo, že bude těžší než se čekalo a já jsem s ním bojovala, tak jsem si nakonec řekla „To nemá cenu“. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se na to začala dívat jinak. Tohoto stylu uvažování jsem se zbavila ve chvílí, kdy jsem si uvědomila, že si zahrávám se svou budoucností. Pokud jsem někdy měla zapnout a jet naplno, pak právě tehdy. Pokud to dokázaly ostatní děcka, tak já taky. Přitom jsem měla na paměti jednu věc co mi kdysi kdosi řekl, „Nikdy neříkej nikdy dokud to sama nezkusíš“.

Jednoho dne jsem se rozhodla všechno změnit. Začala jsem se učit na každou písemku a procházet si matiku. Když jsem v matice konečně někam pokročila, všechno začalo jít snáz. Dělala jsem si úlohy do každého předmětu, protože mi došlo, že učitele už nebaví poslouchat jak „jsem při odchodu do školy zapomněl úlohu v kuchyni na stole“.

Byla jsem předtím prostě líná, nic víc. Vždycky jsem si říkala, „Tenhle týden se na tu hodinu vykašlu, ale příští týden už začnu chodit do všech.“ Trvalo mi dlouho, než jsem učinila rozhodnutí chodit do všech hodin. Musela jsem zápasit se svou leností, protože jsem věděla, že nechci propadnout.

Taky jsem nechtěla zklamat své nevlastní rodiče. Ti byli přesvědčeni, že to zvládnu a hrozně by mě ranilo, kdybych je a všechny ostatní zklamala. Nejvíc ze všeho bych se ale styděla sama za sebe a nemohla bych si odpustit, že jsem se dostatečně nesnažila.

Den poté, co jsem školu dokončila, jsem zavolala svému otci, se kterým jinak nejsem vůbec v kontaktu, a řekla jsem mu, že mám diplom. On byl do té doby přesvědčen, že ze mě nikdy nic nebude a čekal spíš, že střední školu dodělá moje sestra. Namísto mě školu nedochodila ona a já jsem na ni naštvaná, že to vzdala. Měla se víc snažit, tak jako já.

0 comments on “Never Any GoodAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *