Road From Hell

Můj otec byl závislý na cracku a odešel od nás když mi bylo šest. S mámou jsem se permanentně hádala a nakonec mě vyloučili ze čtyř různých škol. Pohár definitivně přetekl, když jsem mámě ukradla nějaké peníze. Tou dobou jsme spolu už dlouho nevycházely, takže bylo jenom otázkou času, kdy jedné z nás povolí nervy. Nabíralo to takových rozměrů, že mě občas napadalo, jestli by mi nebylo líp, kdybych žila na ulici.

Jednoho dne jsme se s mámou pohádaly tak strašně, že jsme jedna druhou několikrát praštily. Následující den mi řekla, ať odejdu z domu. V té chvíli jsem už ale stejně chtěla odejít. Šla jsem na obecní úřad a tam mi přidělili pokoj v jedné ubytovně. Bydlelo tam pár docela divných lidí a hlavně staří chlapi na mě civěli tak, že mi z toho naskakovala husí kůže. I když tam bylo plno lidí, neměla jsem si vlastně s kým povídat. Musela jsem si jenom zachovat hrdost a přečkat to dokud mě nepošlou někam jinam.

Bylo to šílené v tolika různých ohledech, že ani nevím který zmínit jako první. Jelikož v ubytovně nebyly žádné prostory na vaření, jedla jsem jen to co jsem si sama dokázala připravit, hlavně sandwiche. Než jsem šla spát, vždycky jsem ke dveřím nasypala trochu vápna, aby dovnitř nemohli švábi. Záchody se taky neumývaly každý den, takže i tam jsem chodívala s vápnem. Furt jsem byla nemocná a padaly na mě těžké deprese. Po pár měsících se mi podařilo sehnat místo tady.

Už od prvního dne jsem měla pocit, že sem skutečně patřím. Takový pocit jsem nikdy předtím neměla. Začala jsem se zabydlovat a zvykat si na nové prostředí. Když jsem se sem nastěhovala, cítila jsem jak je všechno nové a čisté a bylo mi jasné, že to bude úplně jiné než kde jsem byla předtím. Věděla jsem, že mě bude bavit tady bydlet. Rodina mi ovšem odmítla jakkoli pomoct. Pro ně prostě neexistuju.

Bez podpory zdejších zaměstnanců bych to v žádném případě nezvládla. Nebýt jich, vyrovnávala bych se se vším mnohem hůř. Takových míst pro mladé lidi, kteří nemají kam jít, by mělo být víc. Mám na mysli útulky, kde by se cítili dobře a nebáli se.

Bohužel pro mě jako pro člověka bez stálého pobytu nebylo důležité chodit do školy a kvůli tomu jsem zanedbala své vzdělání. Teď plánuju zapsat se na vysokou školu, abych si to vynahradila. Budu tak činit s čistou hlavou, protože se poprvé v životě cítím usazená a v bezpečí.

0 comments on “Road From HellAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *