The Foot That Hurt

Když si jdu poslední dobou zaběhat, vždycky to omezuju na tři kiláky na jeden zátah, to abych nenaštvala Nohu. Ta občasné tříkilometrové výběhy zvládá v pohodě, ale běžet někam dál jsem se bála. Pravda, před pár týdny jsem si zkusila zaběhnout pětikilometrové kolečko okolo naší čtvrti, ale udělala jsem tu chybu, že jsem zvolila trať, kde celé první dva kilometry byly do kopce. Co myslíte, že se stalo? Byla to hrůza. Měla jsem pocit, že na to vůbec nemám. Většinu posledních dvou kilometrů jsem pomalu kráčela domů a říkala si ‘tohle je můj poslední běh podejte mi někdo zmrzlinu kašlu na to jestli budu tlustá’.

Zpětně vidím, že jsem se možná zbytečně rozčílila. Nicméně díky tomuto rozhodnutí jsem se pak držela na třech kilometrech, což bylo nejspíš dobře. Byla to teda příšerná nuda, ale aspoň se to dalo zvládnout. Pak mě přestalo bavit být opatrná a čekat, až se Noha uráčí a přestane se vztekat. Pravda, hlavním důvodem bylo, že jsem měla plné zuby ježdění na kole se sedátkem zaraženým v zadku, ale aspoň mě to nasměrovalo správným směrem.

Potřebuju teď zapracovat na rovnováze, abych si trochu zpevnila kotníky. Trenér mě nutí dlouhou dobu stát na jedné noze nebo na jakémsi velkém balónu, nebo, když má mimořádně zlé úmysly, na jedné noze na balónu.

Napevno jsem se rozhodla, že na podzim poběžím nějaký velký závod, což znamenalo, že musím vyrazit do terénu a Noha se s tím holt bude muset nějak srovnat. Dnes ráno jsem si vybrala rovný úsek (nebo relativně rovný, na to že vybíhám z domu). Dokonce jsem si poprvé od té doby co Noha zkolabovala, nasadila stopky, i když pás s monitorem tepu jsem vynechala.

Bez hodinek jsem běhala proto, že jsem upřímně řečeno radši ani nechtěla vědět jak jsem pomalá. Chci v běhání pokračovat a ne se nechat odradit. Nicméně pokud budu chtít zase běhat závodně, dříve nebo později se budu muset podívat pravdě do očí a se s tím nedostatkem rychlosti něco udělat.

Takže jsem se pochlapila a natáhla si hodinky, s tím že na monitor přijde čas později. Zavázala jsem si tkaničky u bot, vyrazila do terénu a skvěle si zaběhala. Měla jsem trošku rychlejší tempo, než jsem čekala a Noha byla v pohodě. Navíc bylo nádherné ráno s teplotami kolem patnácti, což je na běhání v podstatě ideální. Po návratu domů jsem si dokonce vzpomněla, že se mám protáhnout a procvičit kotník. Úplně jsem zapomněla jak skvělý je to pocit jít si hned po ránu zaběhat. Není lepší způsob jak zahájit den.

2 comments on “The Foot That HurtAdd yours →

  1. dobrý den a díky za dotaz. zbývající překlady psych-outs si musíte vylovit z textů v intro knize. znáte to, no pain, no gain ;) m.

  2. Dobrý den,
    mám dotaz ohledně překladů z češtiny do angličtiny v sekci psych-outs. Klíč k překladovým cvičením uvádíte pouze do kapitoly 019 a pak anglické překlady chybí. Proč to tak je?

    Děkuji
    S pozdravem
    Hana Kašparová

    PS: Jinak se mi Vaše kniha moc líbí.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *