Barbell Amy

Bylo pár dnů před mými patnáctinami, já si jazyk chtěla nechat propíchnout už nevím jak dlouho, ale pořád jsem slýchala tu samou odpověď – ne. Pak jsme se jednou večer s mámou bavily a ona mi povídá “Tak jo, běž do toho, jde o tvůj jazyk, ale bacha ať na to nepřijde táta”.

Za týden jsme spolu zašly do jednoho tetovacího salónu co máma vybrala. Když jsem vešla dovnitř, třásla jsem se jak osika. Holka u přepážky, co jsem se s ní začala bavit, měla zrovna ten den službu. Řekla mi, ať si vyberu co si tam chci nechat dát. Vybrala jsem si takovou supr fialovou věc, ale ona mi řekla, že si musím vybrat nějakou větší, protože až mi to to tam dá, tak to napuchne.

Pak jsme s tou holkou prošly všechny potřebné informace a přitom jak si nasazovala rukavice se mě zeptala jestli jsem si jistá, že do toho opravdu jdu. Já že jo a pak jsem se posadila, připravená na nejstrašnější bolest co kdy zažiju. Ona že to bude píchat odspodu nahoru, aby netrefila nějakou žílu. Pak mi řekla, ať se třikrát zhluboka nadechnu. Než jsem počtvrté vydechla, bylo po všem. Čekala jsem nepříjemnou bolest, ale nic takového. Fakt, i píchání uší bylo horší. Ta holka to provedla fakt skvěle.

Nejdřív jsem piercing ukázala kámošce Michelle a té se teda vůbec nelíbil. Mámě taky ne, ale to mi bylo jedno. Byla jsem na sebe pyšná. Vytrvala jsem u svého rozhodnutí i přes mámino snažení mi to rozmluvit. A ani na moment jsem nevyměkla, dokonce ani když mi ukázali tu jehlu. Čímž neříkám, že jsem se nebála. Akorát jsem se předtím chlubila před tolika lidmi, že nepřicházelo v úvahu, abych na poslední chvíli řekla ne.

Pak jsem přišla domů a začala předvádět jaký piercing mám. Bylo supr jak mi všichni říkali že jsem odvážná, ale jazyk už tou dobou začínal trochu pobolívat. To se ale popravdě řečeno dalo čekat, bolest musela dřív nebo pozděj přijít. Nicméně to že jsem si toho byla vědoma bolest nijak nezmírnilo.

Když jsem se další ráno probudila, jazyk jsem měla úplně oteklý. To mi ani moc nevadilo, protože jsem dávno zjistila, že všechno dobré se musí vyvážit něčím zlým. Nebo je to naopak? No to je jedno. Každopádně jsem se asi týden živila jenom hrnky čaje a mačkanými erteplami. Ještě že mám čas a mačkané arteple ráda, jinak by mně to brzo začalo lézt krkem. Mimochodem, arteple tady říkáme bramborám.

0 comments on “Barbell AmyAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *