For Whom The Bell Chimes

Zatímco Alice byla na vánočních prázdninách, užili jsme si dvou krásných týdnů. Zůstávali jsme dlouho vzhůru, dívali se na filmy a neřešili domácí úkoly, se kterými jí mimochodem už stejně nemůžu pomáhat, protože vůbec nechápu co se po nás chce.
Každé ráno jsme si pospali až do 8 nebo 9. Ale všechno dobré musí jednou skončit. U nás to nastalo dnes ráno, kdy se Alice vracela do školy. Musela jsem nastavit budík, aby se vzbudila. Obvykle ji to zvonění nevzbudí a mně pak trvá zhruba 20 minut, než ji vypakuju z postele.

Přihlásila se na nultou hodinu, což znamená, že chodí do jedné hodiny navíc a musí být ve škole nejpozději v 7:10. Bydlíme jenom pár set metrů od školy, takže by v podstatě mohla chodit pěšky, ale my to tak tak stíháme autem. Dnes jsem ji vysadila, zaparkovala a šla se projít. Bylo nádherné ráno a hned od začátku procházky jsem měla výborný pocit. Den začal moc hezky.

Už mám za sebou dva z pěti pohovorů naplánovaných na tento měsíc a nabídli mi dvě místa. Jupí. Málem jsem přijala první nabídku, ale pak jsem měla druhý pohovor a poté co jsem uviděla místnost, ve které bych pracovala, je mi jasné, že bych radši tuhle práci. Jde o luxusní salón, ve kterém je zeď s tekoucí vodou. Nebude zákazníka, který by sem zašel a necítil se jako v bavlnce.

Mým cílem bylo zůstat ve městě, dost blízko na to, abych mohla chodit pěšky do práce. A věřte nevěřte, ono se to asi povede. Bydlím ve městě na břehu oceánu, kde několikrát denně vyzvání zvon na radnici. Některým lidem to přijde jako nuda a moc malé, ale mně se tady hrozně líbí. Pokud si potřebuju užít tepu velkoměsta, můžu kdykoli vyrazit přes kopec do San Francisca. Čekají mě ještě tři další pohovory a i když ty se konají trochu dál odsud, chci vědět jaké se mi nabízí možnosti. Budu vás průběžně informovat o tom jak se situace vyvíjí.

AKTUÁLNĚ: Dnes jsem se zastavila v salónu. Dala jsem se do řeči s majitelkou a ta mi v jednu chvíli povídá „No a nová zpráva je, že hlavní majitel se rozhodl přesunout nás do vedlejšího města“. Málem se mi zastavilo srdce. Vždyť tady by se pracovalo úplně úžasně. Přesun proběhne v polovině března a je to jenom o sedm minut delší cesta, takže nic zásadního. Mně se ale líbilo, že bych tam mohla chodit pěšky, takže jsem z toho taková docela rozmrzelá. Na druhé straně můžu být ráda za to, že mi hned po škole a ani ne měsíc od chvíle co jsem získala oprávnění někdo nabídl takovouhle prácičku.

0 comments on “For Whom The Bell ChimesAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *