Riding With Bob

Když se s někým svezu, tak se o tom člověku rád dovím co nejvíc můžu. Jelikož o sobě jsem věděl už všechno, nebylo by moc zajímavé poslouchat vlastní příběhy. O tom člověku co mě vzal jsem ale nevěděl nic a už od pohledu vypadal na někoho, kdo by mohl vyprávět zajímavé historky. Začal jsem dotazem na něho a jeho růžový Cadillac. Nevadilo mi, že bude vykládat pořád jenom on, důležité bylo, aby mě to co bude říkat zaujalo.

Dověděl jsem se, že někde za Renem má koňský ranč. Za koníčka měl nákupy starých aut a jejich opravu. Auta vždycky nakupoval na vrakovištích a pak je uváděl do původního stavu. Vzápětí je prodával v Las Vegas a přesně to zamýšlel provést i s tímhle Cadillacem, akorát že na poslední chvíli změnil názor. Když jsem se ho zeptal na důvod, řekl mi, že by to bylo jako prodat vlastní ženu.

Pak se na mě usmál a já mu říkám, že má hezké zuby. On se rozesmál a povídá, „Týjo, ty nejsou opravdové“ a celou čelist si vytáhl ven. Jak mu tak seděly na dlani, už nevypadaly tak hezky jak předtím. Bob si všiml, že mě ten pohled trošku rozhodil a možná i znechutil, tak si zuby zastrčil zase zpátky a říká, „Asi bys rád věděl, jak k tomuhle došlo“.

„Stalo se to tak, že jsem se jednou vsadil s jakýmsi chlapem o 500 dolarů, kdo vyhraje zápas v kulci a úplně férově jsem ho porazil. Když jsem pak sbíral peníze ze stolu, ten hajzl popadl tágo a vyrazil mně s ním zuby. Škoda, že jsem tenkrát u sebe neměl nějakou pořádnou pušku“, řekl a sáhnul pod sedadlo, „jako je třeba tahle“. Bob vytáhl velkou těžkou pušku a podal mi ji. „Neboj,“ říká, „náboje v ní nejsou“.

Podíval jsem se do hlavně a roztočil zásobník, jak jsem viděl, že to dělají kovboji ve filmech. „Supr puška“, povídám. Bob pokývl a já jsem mu pušku podal zpátky. „Sleduj“, říká mi. Úplně jsem ztuhnul. Strčil do zásobníku náboj, namířil pušku z okna a aniž by zpomalil, ustřelil vrch jednoho kaktusu.

Jeli jsme a vykládali si ještě pár hodin, pak Bob prohlásil, že ideální bude, když mi zastaví ještě před Renem, protože jeho ranč už nebyl o moc dál a já si snáz někoho stopnu kousek od Rena. Navíc, pokud by mi nikdo nezastavil, tak bych aspoň neumřel žízní někde úplně ztracený. Vysedl jsem a Bobovi poděkoval za ochotu. Poté co odjel, tak jsem tam stál a říkal si, „Hm, tak jsem potkal opravdového amerického kovboje“.

0 comments on “Riding With BobAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *