Just a Perfect Day

S Jeffem jsme právě vlezli do postele a shodně prohlásili, že dnešek byl naprosto dokonalý den. Samozřejmě, že nebyl ve skutečnosti dokonalý, ale lepší už to asi být nemůže. Všechno to myslím začalo včera večer. Jeff měl zápas na 9, což znamenalo že doma bude až o půl jedenácté. Tento týden byl každý večer pryč a protože mám dojem, že je důležité abychom dělali co nejvíc věcí spolu jako rodina, rozhodla jsem se, že se nebudu nijak žinýrovat a vezmu děcka na zápas, i když tou dobou už měly být dávno v posteli.

Okoupali jsme se, vzali si jídlo, plenky a všechno dokola a nasáčkovali se do auta. Měli byste asi vědět, že moje děti v autě nikdy nespí. Nikdy. Přišly k tomu přirozenou cestou, protože já jsem v autě taky nikdy nedokázala spát. Po pěti minutách jízdy jsem se otočila a říkám, „Teda, Dutchi, dnes můžeš zůstat vzhůru pěkně dlouho, co? No není to zábava?“ Dutch ovšem, jak se ukázalo, ve své sedačce mezitím úplně vytuhnul. Fakt vtipné. Horší chvíli si nemohl vybrat. Co mám teď jako dělat?

Tak jsem Jeffovi navrhla, že bychom třeba mohli zaparkovat poblíž hřiště a já bych ten zápas sledovala z auta. Takhle jsem si to sice nepředstavovala, ale nemohla jsem si moc vymýšlet. Přijeli jsme na parkoviště, to bylo přecpané a já si uvědomila, že možná vůbec nenajdeme místo, natož nějaké blízko hřiště.

Nemluvě o tom, že je tam těch hřišť pět a parkovat se dá jenom vedle jednoho z nich. Pak, zrovna když jsme se otočili, vyjelo jedno auto které parkovalo hned za hlavním hřištěm (jediným, u kterého se parkuje). Jeff si toho všiml, rychle tam zajel, podíval se na číslo hřiště a povídá, „Tak tady dnes hrajeme“.

Předpokládala jsem, že jakmile zaparkujeme, děti se probudí, ale k mému úžasu obě celou dobu prospaly a já si mohla jen tak postávat venku, hned za tribunami, hned vedle auta a sledovat celý zápas. Děti spaly i celou cestu domů, tak jsme je uložili do postele a dali si trochu zmrzliny.

Důvodem proč tohle všechno píšu je, že chci vyjádřit jak vděčná jsem za každý takový den. Po nabitém týdnu, kdy v práci člověk neví kde mu hlava stojí, jsme měli pocit, že potřebujeme dobít baterky a aspoň na hoďku nebo dvě z toho kolotoče vypadnout. Což se nám podařilo.

0 comments on “Just a Perfect DayAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *