Down On the Ground

Bylo mi sotva osmnáct když před naši garáž přijel kamarád s velkým stěhovákem. Ten jsme naložili nábytkem, oblečením, různými bazmeky a vyrazili jsme do Atlanty. Čtyři roky předtím se moje máma s mým nevlastním otcem přestěhovali z Atlanty na malé město, aby jejich děti mohly žít jiným životem.

Chodil jsem na místní vysokou školu a navštěvoval kursy IT. Měl jsem samé jedničky a učení mi šlo úplně samo. Ale ještě před svými osmnáctinami jsem dospěl k rozhodnutí, že chci zpátky do Atlanty. A nejenom to, rozhodnul jsem se tam přesunout jakmile mi skončí semestr.

Měl jsem v sobě všechny tužby a sny člověka, který se poprvé staví na vlastní nohy a vyráží do světa. S kámošem jsme si sehnali byt, zařídili si jej a on začal pracovat. Já jsem si sebou přivezl nějakých 15 000 dolarů, peníze co jsem zdědil po dědovi. Nemusel jsem si práci najít hned, tak jsem se rozhodnul si ještě pár týdnů užívat a nikam se nehnat.

Seznámil jsem se s nějakými lidmi, co mě jednoho večera nechali zkusit kokain. Nebál jsem se toho, protože jsem věděl, že jsem jiný než oni. Už jsem v životě cosi zažil a všechno jsem dokázal zvládnout. Říkal jsem si, že si možná občas nějakou tu dávku dám, ale nenechám si tím pokazit život.

Návyk se získává rychle. Během několika dnů mě začalo zajímat jediné, kde sehnat další kokain. Klidně jsem i několik dnů v kuse nespal. Přestal jsem jíst. Můj spolubydlící se odstěhoval. Máma mě přijela zkontrolovat a úplně se zděsila. Celý byt byl jeden velký svinčík.

Taky jsem začal být paranoidní. Pobýval jsem jenom ve vzdáleném koutu svého pokoje, na mattraci, která byla tak strašně špinavá, že ji rodiče vyhodili. Většina oblečení se mi někam ztratila. Prodal jsem všechno co mělo nějakou hodnotu a přišel o polovinu peněz. Práci jsem si nesháněl, nestálo mi to za to.

Všude jsem viděl bílé dodávky, o kterých jsem věděl, že jsou plné lidí, kteří se mě snaží polapit. Seznámil jsem se s jednou holkou a spolu jsme žili na ulici. Ještě jsem v Atlantě nebyl ani půl roku a z kluka, který měl 15 000 dolarů se stal člověk bez domova, bez peněz, s podlomeným zdravím, který žebrá u kolemjdoucích o peníze.

Když přišly chladné noci, obvykle jsem volal rodičům a semtam se mi podařilo je ukecat, aby mi zaplatili noc v hotelu. Oni mě vždycky prosili, ať už se vrátím domů a dám se zase do pořádku, ale to jsem nedokázal. Jednou jsem domů přijel na Díkůvzdání, spal čtyři dny v kuse a probouzel se jenom když jsem potřeboval jít na záchod nebo se napít vody.

0 comments on “Down On the GroundAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *