My Little Commute

Rozhodnutí jezdit ráno do práce vlakem pro mě nejdřív bylo velmi uklidňující. Hrozně se mi líbila představa, jak zahájím ráno hezkou pohodovou procházkou, pak naskočím na vlak s novinami co si chci přečíst a následovat bude rychlý přesun autobusem do práce. Potíž byla v tom, že to všechno nebylo tak rychlé, jak jsem doufala. Ani zdaleka. Taky to znamenalo, že jsem trávila moc času bokem od své dcery.

Já rozumím tomu, že jezdit hromadnou dopravou prodlouží dobu dojíždění. A chápala jsem, že občas nastanou zpoždění oproti jízdnímu řádu. A že v případě, kdy mi ujede vlak, můj časový plán výrazně utrpí. Snažila jsem se to brát i jako určitou příležitost. A pravdou je, že jsem díky tomu mimo jiné získala čas na přemýšlení, umožnilo mi to sepsat si úkoly na daný den a zadat si dlouhodobější cíle. Brzy jsem ale začala být otrávená z toho, v jakou úmornou prudu se to celé zvrhlo.

Cesta do práce má ode mě z domu 28 kilometrů. Hromadnou dopravou to zabere celkem hodinu a půl. První půlka je moje chyba. Chodím pomalu a trvá mi skoro 20 minut vůbec dojít na nádraží. Na vlak v 9 si taky nemůžu stěžovat. Místo na sednutí se vždycky najde a nikdo tam nehuláká do mobilu. Kdykoli předtím jsou vlaky narvané a připomínají plechovku sardinek. V takových podmínkách je čtení nemožné. Každopádně cesta vlakem trvá 26 minut.

Poslední úsek cesty zabere polovinu času. Když přijdete na nádraží, je tam už plno lidí. Autobus jezdí každých deset minut, ale do prvních dvou co přijedou se nejde dostat. Řidiči neberou žádné ohledy na stojící pasažéry a zatáčky vybírají jako by jeli závod. Cesta domů je ještě horší. Je úplně jedno, o kolik dopředu přijdu na autobus, stejně mi pak vždycky vlak o pár minut ujede. A můj konkrétní spoj jezdívá jenom jednou za půl hodiny.

Ani jsem se nezmínila, jak strašná zima tady v Anglii je. Čekat na vlaky nebo autobusy není žádná legrace. A já jsem to opravdu poctivě tři měsíce zkoušela. Experimentovala jsem s různými časy a pořád jsem měnila svůj pracovní program, ale nejlepší uspořený čas byl čtvrt hodiny. Abych to neprodlužovala – rozhodla jsem se, že na to nemám nervy. Tento rok si pod stromeček nadělíme auto.

0 comments on “My Little CommuteAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *