Bad Blood

Všechno to začalo když mi bylo osm nebo devět, i když jsem si to ze začátku vůbec neuvědomovala. Ve škole jsem dělala přespolní běh a najednou jsem zjistila, že se mi špatně běhá. Prostě jsem nedokázala dát jednu nohu před druhou. Nemohla jsem ani chodit na procházky s mámou. Po chvilce jsem si vždycky musela sednout, jinak se mi zatočila hlava a omdlela jsem. Neměla jsem vůbec žádnou energii.

Rodiče si sice všimli, že jsem nějaká bledá, to je ale u pihatých zrzků běžné. Nakonec mi jeden kamarád navrhnul, abych šla k dokotorovi na kontrolu. Tak jsem tam zašla a poslali mě do nemocnice na odběr krve. I když jsem zaslechla, že říkají, že my mohlo jít o nějaký typ rakoviny, v té době mě to úplně moc netrápilo – měla jsem pocit, že to jde zvládnout.

Že mám leukémii jsme se dověděli 24. prosince. Chtěli si mě tam hned nechat, aby začali s chemoterapií, ale protože byly vánoce, dovolili mi jít domů. Rozhodli jsme se, že si tou nemocí nenecháme pokazit vánoce. Jakmile vánoce skončily, začala jsem v nemocnici s léčbou.

Brzy mi chemoterapie přestala připadat divná. Už i předtím mi stejně bývalo špatně a všichni mi říkali, že než se to zlepší, bude ještě chvíli hůř. Nejvíc ze všeho jsem nesnášela steroidy, protože z těch je člověk rozmrzelý a má hlad a přibírá na váze. Říká se, že s těmihle léky se špatně spí a člověk se taky hůř ovládá. To můžu potvrdit. Úplně bezdůvodně jsem ve škole nadávala spolužákům. Jedna z mých nejlepších kamarádek se se mnou přestala bavit, ale pak jí jiná kamarádka vysvětlila jak se věci mají, načež přišla a objala mě. Ukázalo se, že se o mě velice bála.

Ve škole jsem zmeškala skoro celé pololetí a pak jsem s velkými problémy všechno doháněla. Úplně nejhorší na tom všem ale bylo, že jsem přišla o vlasy. Když se nemůžete schovat za vlasy, musíte holt nabýt víc sebevědomí. No, aspoň jsem si mohla na hlavu začít vázat malé šátky, to bylo supr. Na rakovině je dobré to, že si díky ní začnete vážit různých drobných věcí a přestanete je brát jako samozřejmost.

Uplynuly dva roky, já mám léčbu za sebou a už nemusím brát steroidy, i když pořád ještě musím chodit na pravidelné kontroly. Člověku, který si prochází tím co já, bych řekla dvě věci. Zaprvé, nepanikařte, to vám nijak neprospěje. Zadruhé, pokud se necítíte šíleně nemocní, nedělejte to že byste jenom leželi a naříkali. Postavte se na nohy a fungujte, budete pak ze sebe mít mnohem lepší pocit.

0 comments on “Bad BloodAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *