The Big Budapest Rip-Off

Po dnu stráveném prohlížením památek a sbližováním se s ostatními baťůžkáři jsem se rozhodl, že spolu se skupinou tří dalších lidí vyrazím někam ven. Už docela dlouho jsem nebyl ve společnosti jiných Amíků a zdálo se mi, že nadešel čas si s nějakými zajít za zábavou.

Hned jak jsme přišli do tanečního klubu, který nám doporučila jedna místní holka, se mi v hlavě spustil poplašný signál. Ukázalo se, že slečna nás poslala do jakéhosi zapadlého striptýzového podniku. Jelikož jsme byli čtyři, přesvědčil jsem sám sebe, že ať se stane cokoli, nějak to zvládneme. S každou uplynulou minutou jsem se ale cítil víc a víc nesvůj.

Dopil jsem pivo, popadl jednoho z kluků a povídám, „Odsud musíme pryč, je to nějaká past“. Souhlasil a všichni jsme vyrazili směrem ke dveřím. Něco mi ale říkalo, že ještě nekončíme. A taky že jo, cestu nám u dveří zahradili tři urostlí vyhazovači. Jednomu klukovi se podařilo odejít, ale zbytek zadrželi.

Pustili jsme se do sebe kvůli tomu, kolik po nás chtějí peněz. Vycházelo to zhruba na 1 000 dolarů. Fakt, tolik jsme měli platit. Zřejmě tam existovala nějaká tajná přirážka, o níž nás nikdo neinformoval, a k tomu nám ještě naúčtovali šílené množství alkoholu.

Začali jsme se hádat s majiteli klubu a spustilo se strašné tóčo. Poprosil jsem o rozpis všeho co jsme vypili a požadoval jsem, ať zavolají policii. Když to odmítli, vzal jsem telefon, ale ten mi vzápětí sebrali. „Tak takhle to bude“, pomyslel jsem si. „My teda strach nemáme. Jestli si nás chcete podat, tak se předveďte“. Ty chlapy jsem měl přečtené, věděl jsem o co jim jde. Předložili nám přemrštěný účet, aby nás načali a pak bychom jednali, až bychom dospěli k nějaké nižší sumě, třeba 200 dolarů. Na tom jsem se teda podílet nehodlal.

Začal jsem nadávat ochrance, obtěžovat ostatní hosty, urážet striptérky a shazovat věci ze stolů. Nakonec jsem si všimnul, že na baru leží něčí mobil. Nenápadně jsem se tam přesunul a strčil si ho do zadní kapsy u kalhot. Uvědomil jsem si totiž, že je dost dobře možné, že nás odtattud vůbec nepustí a jediný způsob jak se dostat ven by byl ten, že zavoláme policii.

Telefon ovšem najednou začal zvonit. Aby si toho nikdo nevšimnul, začal jsem hulákat na vyhazovače, dokud zvonění nepřestalo. Pak jsem zašel na záchod a naťukal tam nějaká čísla. Bohužel ani jedno z nich nefungovalo. To mě tak naštvalo, že jsem telefon rozmlátil na kousky a co nejvíc jich spláchnul do záchodu, včetně té karty co jsou na ní uložené všechny informace. Co nešlo spláchnout jsem strčil do nádržky na splachování.

0 comments on “The Big Budapest Rip-OffAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *