Bedtime Stories

Vždycky jsem měla ráda, když mi někdo četl. Jako děcku mi rodiče četli každý večer před usnutím. Moje oblíbené příběhy byly ty, který si vymysleli na místě. Mamka mi třeba už i něco přečetla, ale já jsem ji poprosila, aby ještě chvilku zůstala a tak slíbila, že poté co zhasne mi povypráví krátkou pohádku. Pak si obvykle vymyslela něco o takových jedněch dvojčatech jménem Clara a Tara, které se permanentně hádaly.

Pokud si to správně vybavuju, nešlo o to, že by se ty dvě nesnášely. Akorát je prostě nenapadl žádný lepší způsob trávení volného času než ten, že si budou navzájem lézt na nervy. Škoda, že jsem tehdy ještě nemohla vědět, že jednou budu sama mít dvojčata. To by mi bezesporu přišlo nesmírně vtipné. I když, co já vím, jistá si tím nejsem. Kdybych měla tušení, že se budou chovat jako Clara a Tara, možná bych to těhotenství radši přerušila. Jak šlo o vyjadřování svých názorů nebo vzájemné ohrožování, ty holky fakt neměly žádné zábrany. Občas z toho šla docela hrůza.

Vzpomínám si třeba, že jednou mi máma vyprávěla o tom jak Clara dala Taře do jejího šamponu nějakou lepkavou hmotu. Ta Taře úplně zničila vlasy, což ji příšerně vytočilo. Spustila se ohromná hádka a jedna z nich, teď nevím která, skončila mrtvá. Tak takové příběhy mi vyprávěla moje máma. Byly sice pěkně ujeté, ale mě moc bavily. A velice jsem se na ně těšila. Čím podivnější a děsivější, tím líp.

Semtam za mámu zaskočil táta, ale jeho příběhy už nebyly tak zábavné. V těch jeho se obě holky nesnažily navzájem přechytračit nebo se nějak trýznit. Namísto toho spolupracovaly, aby něčeho společně dosáhly nebo aby byly obě spokojené. Dělala jsem, že mě tátovy příběhy baví a snažila se nedávat najevo jak se ve skutečnosti nudím. Máminy byly nesrovnatelně lepší. Doufám, že až budu sama matkou, tak budu stejná a budu svým dětem číst příběhy nevhodné pro děti v jejich věku a doufat, že si je nebudou pamatovat.

Číst nahlas je vždycky dobré, i pokud děcka trošku vyděsíte. A víte co, já dětem začnu číst nahlas hned teď. Tak jo, nezačnu. Ale když jsme v autě sami, tak jim zpívám a doufám, že mě slyší. Možná jednou, až budou starší, zaslechnou nějakou melodii, která jim bude připadat povědomá, ale nebudou schopni si ji zařadit. Já je budu sledovat jak si lámou hlavu a snaží se přijít na to, kde ji poprvé slyšeli. Nakonec jim to asi povím.

0 comments on “Bedtime StoriesAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *