An Old Wife’s Tale

Poslední dobou se toho moc nového neděje, což je asi celkově vzato dobře. Rozhodla jsem se, že se pokusím trochu zhubnout, pokud možno nějakých deset kilo. když jsem byla mladší, tak jsem z ničeho nepřibírala. Jako děcko jsem dokonce byla vysloveně hubená, ale zhruba od pětadvaceti je běžné, že každý rok nějaké to kilo přiberu. Nejdřív mi to nevadilo, ale teď už mě nebaví pořád tloustnout a nějak to omlouvat.

Přihlásila jsem se na internetu do skupiny známých, kteří se snaží udržovat v kondici a nechala jsem si zřídit stránku, na které budu moct sledovat své pokroky. Nejtěžší ze všeho je najít si čas na cvičení, ale docela se mi teď daří vstávat ráno dost brzo na to, abych stihla aspoň chvilku posilovat. Dalším problémem jsou kardio cvičení, protože na ně nemám vhodné místo, s výjimkou posilovacího kola v garáži. Ale pokaždé, když se rozhodnu si na něj sednout, tak je buď moc horko nebo moc zima a já obvykle vyměknu a zalezu zase zpátky domů.

Navíc se teď ještě potýkám s bolestmi zad. Před pár týdny jsem si s nimi něco udělala a od té doby mě pořád bolí. Došlo to tak daleko, že když teď v práci nějakou dobu sedím u počítače, následně tak tak že vstanu ze židle a musím chvíli chodit, abych se pohybovala aspoň relativně normálně. Teď už je to nicméně mnohem lepší. Pořád cítím, že jsem trochu ztuhlá, ale aspoň už nemám pocit, že je mi devadesát. Je hrozné jak málo stačí – jedno špatné pootočení, nepovedený krok – a celé tělo se vám úplně sesype a trvá několik dnů nebo týdnů, než se zase vrátí do normálu. Holt asi stárnu.

Začíná nám tu přituhovat a v následujících dnech to vypadá na sníh. Zatím nehlásí žádné sněhové vichřice, to ale neznamená, že nebude hnusně. A netrpím tím jenom já. Pes se teď v zimě pohybuje jen s velkými problémy. Má to špatný vliv především na jeho záda a kyčle. Semtam se už stalo, že jsme byli na procházce a on prostě nikam nedošel, pokud si co chvíli neodpočinul. Letos to na něj ještě nepřišlo, ale budu na něj muset dávat trochu větší pozor.

Příští úterý mám naplánovaný rentgen a týden potom mám schůzku s onkologem. Někdy jsem přesvědčená, že všechno bude v pohodě a jindy o tom zase pochybuju. Asi to tak teď bude pokaždé, když se bude blížit kontrola. Možnost, že by se rakovina mohla vrátit, je v mých myšlenkách přítomná pořád.

0 comments on “An Old Wife’s TaleAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *