Camping At Last

Tento rok máme trošku skluz, ale konečně jsme si našli čas na výlet do přírody. Plán byl takový, že se potkáme v táboře, dáme menší túru, utáboříme se a v neděli vyrazíme domů. Zavolal jsem do tábora a zjistil, že mají plno, ale pokud tam prý přijedeme dostatečně brzo ráno, možná se nám podaří uchytit nějaké místo (v případě, že někdo se rozhodne tam na druhou noc nezůstat).

Vyzbrojeni touto informací jsme odjeli o něco dřív oproti původnímu plánu a do tábora jsme nakonec dorazili kolem půl desáté. Zapsal jsem nás do seznamu – už na něm bylo zhruba osm lidí – a vzal Kiki na krátkou procházku. Mezitím jsme čekali až zjistí kolik volných míst bude vlastně k dispozici.

Hned u hlavní budovy byla hezká, uzounká, i když trochu strmá, stezka. Kiki byla v sedmém nebi a cákala se v malém potůčku. Na cestě se mi podařilo najít jakýs takýs signál pro mobil a tak jsem zavolal Callie a řekl jí všechno podstatné.

Posílaly se vždycky tři skupinky najednou, se seznamem volných míst – když jsme našli nějaké co se nám líbilo, měli jsme se vrátit a zapsat se. Nás zavolali jako čtvrté. Okamžitě jsme se vydali na jeden plac, který byl dost blízko záchodkům, vlezlo se na něj několik stanů a byl odvrácenou stranou k lesu. Plac přes cestu byl taky hezký, takže příští rok si možná zkusíme zamluvit ten.

Postavili jsme stan, vybalili se a trochu si zadechli a čekali na příjezd Sama s Callie. Ti se objevili kolem jedné odpoledne a jakmile se nachystali, šli jsme pro nějaké dřevo na oheň. Callie narazila na hezký pařez ideální velikosti, což bylo nakonec naprosto klíčové. Zmínil jsem už jak hrozná tam byla zima? Mrzlo, a to doslova.

Opekli jsme si pár karbanátků a celý večer se choulili u ohně. Spát jsme šli až ve chvíli, kdy došlo dřevo. Během noci spadly teploty někam kolem nuly. Bylo by mi větší teplo, kdybych si všimnul, že spodek spacáku, který jsem si vypůjčil od S+C, byl rozepnutý. Jelikož jsem si toho nevšimnul, celou noc jsem klepal kosu.

Bál jsem se o Kiki, která sebou pořád vrtěla a shazovala ze sebe přikrývku. Pokud ještě někdy půjdeme tábořit v takovouhle roční dobu, potřebujeme rozhodně lepší vybavení do podobné zimy. I když Kiki se nejdřív ve stanu vůbec nelíbilo, po probuzení už byla celá čiperná a vylezla na nafukovací matraci, aby se k nám mohla přitulit.

I přes tu zimu jsme si toho nakonec užili, jenom škoda, že jsme tam nejeli už o nějaký ten měsíc dřív. No co už, pojedeme příští rok. Po cestě domů se nic zajímavého nestalo, i když z té túry nás oba bolelo celé tělo.

0 comments on “Camping At LastAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *