Mr. Israel

Svého učitele angličtiny v osmé třídě, pana Israele, jsem měla moc ráda. Byl to pěkný drsňák a když mluvil, všichni dávali pozor na to co říká. Trošku jsem se ho i bála, ale hlavně jsem se před ním chtěla předvést. Nebyl to takový ten typ učitele, co vám dá najevo, že vás má rád. U některých učitelů to bylo jasné, jeho ale nešlo tak snadno přečíst. Zdálo se, že nemá zájem mít nějaké oblíbence a na rozdíl od většiny učitelů mu nijak nelichotilo, že k němu studenti vzhlížejí.

Bylo mu taky úplně jedno jak špatně vám to jde v ostatních předmětech, hlavně že jste se u něj snažili. Každému dal jasně najevo, že pohrdá patolízaly a my jsme měli dost rozumu na to, abychom se mu nesnažili podlézat. Choval se k nám spravedlivě a nikdy se nad nikoho nepovyšoval. Díky tomu byl jedním z mých oblíbených učitelů.

Pamatuju se, že jsme se u něho v hodinách učili hlavně gramatiku. Vždycky vymýšlel takové různé hry a testy a byl schopen podávat gramatiku zábavnou formou. Jednou po nás chtěl, abychom napsali nejkratší možnou větu. Poté co odmítl většinu našich návrhů prohlásil, že správná odpověď zní „Jsem“. Řekl, že „Ne“ nelze brát jako větu. Tvrdil nám, že každá věta potřebuje podmět. Mohla jsem se s ním přít, stejně jako jsem se přela s většinou učitelů. Většina spolužáků to ode mě dokonce čekala. Ale z úcty k němu jsem si své námitky nechala pro sebe. A taky proto, že by mě v debatě převálcoval.

Když bylo po hodině, vždycky tiše vyklouzl ze třídy a přitom táhl ruku podél zdi jako by byl ve svém vlastním světě, poté co právě unikl z toho našeho. Vždycky mě zajímalo jestli ví, že ho přitom sledujeme, ale nikdy jsem nenašla odvahu se jej na to zeptat. Jak se vůbec na něco takového dá zeptat, aby přitom člověk nezněl jako nějaký pitomý slídil? A taky nám do toho samozřejmě nic nebylo.

Vždycky jsem ale měla pocit, že my dva máme něco společného. Některé věci co řekl v hodině ostatní děcka vůbec nezaznamenaly nebo je nepochopily, ale já jsem si je od té doby pamatovala. Pan Israel kdysi jedné třídě osmáků řekl, že skvělé výsledky u závěrečných testů závisí na tom, jak moc nám rodiče jako malým dětem všechno vysvětlovali. „Pokud vám rodiče předčítali nahlas, pak dopadnete dobře“. Určitě to myslel všeobecně, nejenom co se týče výsledků testů.

0 comments on “Mr. IsraelAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *