Fear Of Eviction

Včera večer jsem navštívil jednu výbornou kamarádku v Lincolnu a když mi nabídla, ať u ní přespím, s radostí jsem to přijal. Domů jsem se vrátil dnes odpoledne a v bytě bylo ticho a prázdno. Podivné bylo, že jsem na dveřích neměl oznámení o vyhození z bytu. Co víc, zatím o tom nepadlo ani slovo. Možná si to schovávají na pondělí. Protože na rozdíl od varování, co jsem obdržel za hlasité fandění u televize, by tohle bylo naprosto poprávu.

V dané chvíli sice nebyly žádné protesty, dokonce ani od mé sousedky, ale doufám a modlím se za to, aby v té době byla doma. Protože nemám pochyb o tom, že to co se v tomto bytě odehrálo v pátek mezi jednou a pátou ranní by bylo tou příslovečnou poslední kapkou, která by ji dohnala do blázince, kam už beztak dávno patří.

Samotné oslavy, nebo aspoň chlastání, začalo těsně potom, co jsem se v pět odpoledne vrátil z práce. Na večer jsem nakoupil pár bas piva a měl jsem pocit, že bych měl jednotlivé vzorky ochutnat, abych měl jistotu, že je mí hosté, kteří váží cestu z velkých dálek, neodmítnou. Ano, byla to kravina, a nevím kde jsem nechal rozum. Ve chvíli, kdy kolem deváté večer dojeli poslední hosté, byl jsem už úplně namol.

Nakonec nás bylo celkem 11, což je v podstatě každoroční průměr, i když letos jsme měli to štěstí, že přijel jeden pár, který se obvykle srazu neúčastní, a taky pár nováčků z Austinu, kteří chtěli okusit na vlastní kůži onen neslavně proslulý životní styl, o němž jim pravděpodobně vypráví jejich spolupracovníci. Všichni si mysleli, že hotel zamluvil někdo jiný a jak se ukázalo, nezamluvil nikdo nic.

U mě doma se 11 lidí nemohlo v žádném případě pohodlně vyspat. Což je jedna věc, kterou pořád nedokážu pochopit: ti lidi se ve skutečnosti nepotřebují pohodlně vyspat. Po zběsilém obtelefonování různých hotelů ve městě se nám podařilo objednat pokoj někde v centru města. Ten nakonec zůstal nevyužit.

Co se opilců týče, tak ještě platí, že nemají tuchu jak moc křičí. Ježišmarjá, to byl řev. Někdo furt něco shazoval, zpívalo se a spát se šlo až hodně pozdě. Pravda, byt byl druhý den totálně zdemolovaný, ale pro mě to je vrchol celého roku, a to už čtvrtý rok za sebou. Takže pokud mě odsud nevyhodí, tak to nakonec všechno stálo za to.

0 comments on “Fear Of EvictionAdd yours →

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *